Co je dobré vědět

Provozní věci:

• Součástí primární ambulantní péče v oboru všeobecné praktické lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost je vždy návštěvní služba - § 7 odst. 3.
• Jednodenní péče je zdravotní péčí, při jejímž poskytnutí se vyžaduje pobyt pacienta na lůžku po dobu kratší než 24 hodin, a to s ohledem na charakter a délku poskytovaných zdravotních výkonů. Při poskytování jednodenní péče musí být zajištěna nepřetržitá dostupnost akutní lůžkové péče intenzivní - §8.
• Poskytovatel může poskytovat pouze zdravotní služby uvedené v oprávnění k poskytování zdravotních služeb - §11 odst. 1 (zde jsou také uvedeny výjimky).
• Personální zabezpečení zdravotních služeb musí odpovídat oborům, druhu a formě poskytované zdravotní péče a zdravotním službám podle § 2 odst. 2 písm. d) až f).
• Požadavky na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb, týkající se odborné, specializované, popřípadě zvláštní odborné způsobilosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků a jejich počtu stanoví prováděcí právní předpis. (Vyhláška č. 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb) - § 11 odst. 4
• Zdravotní služby mohou být poskytovány pouze ve zdravotnických zařízeních v místech uvedených v oprávnění k poskytování zdravotních služeb - § 11 odst. 5 (zde jsou také uvedeny výjimky, např. zdravotní dopravní služba, domácí péče apod.).
• Zde je vhodné také upozornit na vyhlášku č. 92/2012 Sb. o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče, jejíž požadavky musí splňovat a věcně a technicky být podle této vyhlášky vybavena všechna, tedy i stávající zdravotnická zařízení nejpozději do 12 měsíců ode dne nabytí její účinnosti, tedy od 1. dubna 2013!!!
• A dále na vyhlášku č. 306/2012 Sb. o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče, která nabyla účinnosti dne 1. října 2012!

„Administrativní“ věci:

• Poskytovatel je povinen písemně oznámit příslušnému správnímu orgánu všechny změny týkající se údajů uvedených v rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb a dále všechny změny týkající se údajů v dokladech předkládaných se žádostí o udělení oprávnění a předložit o těchto změnách doklady, pokud mohou být důvodem pro pozastavení, změnu, zrušení nebo zánik oprávnění do 15 dnů ode dne, kdy se o nich poskytovatel dozvěděl - § 21 odst. 1,2.
• Poskytovatel jednodenní nebo lůžkové péče je povinen mimo jiné zpracovat traumatologický plán, v němž upraví soubor opatření, která se uplatňují při hromadných neštěstích, a nejméně jednou za 2 roky ho aktualizovat; jedno vyhotovení plánu předat příslušnému správnímu orgánu do 30 dnů ode dne jeho zpracování nebo aktualizace - § 47 odst. 2 písm. d)
• Poskytovatel (každý) je rovněž povinen v rámci zajištění kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb zavést interní systém hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb; minimální požadavky pro zavedení interního systému hodnocení uveřejní ministerstvo ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví - § 47 odst. 3b) a na svých internetových stránkách.

Něco ze zdravotnické dokumentace:

• V § 65 jsou taxativně uvedeny osoby, které smí nahlížet do zdravotnické dokumentace, téměř výhradně se jedná o osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání (platí i pro osoby, které jsou pověřeny k provedení kontrolní činnosti)!
• Dále v § 66 je uvedeno: Odst. 5 - Osoby uvedené v § 65 odst. 2 písm. b) až n) (osoby pověřené posudkovou činností, kontrolní orgány, soudní znalci, zaměstnanci orgánů ochrany veřejného zdraví apod., dále ombudsman a některé mezinárodní kontrolní orgány) jsou povinny před nahlédnutím do zdravotnické dokumentace prokázat svou totožnost průkazem totožnosti nebo jiným dokladem obsahujícím fotografii a příslušnost ke správnímu orgánu nebo instituci nebo předložit písemné pověření.
• Odst. 6 - Každé nahlédnutí do zdravotnické dokumentace nebo pořízení jejích výpisů nebo kopií podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů, s výjimkou nahlédnutí podle § 65 odst. 2 písm. a) a odst. 3, (přímá souvislost s poskytováním zdravotních služeb, osoby získávající způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného pracovníka) se do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi zaznamená.

Stížnosti a s tím související:

• Poskytovatel je povinen vést evidenci o podání stížností a o způsobu jejich vyřízení - §93 odst. 3c.
• Poskytovatel lůžkové nebo jednodenní péče je dále povinen vypracovat postup pro vyřizování stížností a tento postup uveřejnit ve zdravotnickém zařízení na veřejně přístupném místě a na svých internetových stránkách - § 93 odst. 4.

Externí hodnocení kvality a bezpečí:

• Externí hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb (dobrovolný proces) může provádět fyzická nebo právnická osoba, které bylo uděleno oprávnění k provádění této činnosti podle tohoto zákona - § 98 odst. 3.
• O udělení oprávnění k provádění externího hodnocení kvality a bezpečí rozhoduje ministerstvo. Toto oprávnění nelze převést ani nepřechází na jinou fyzickou nebo právnickou osobu - § 98 odst. 4.
• Ministerstvo zveřejní seznam osob oprávněných k provádění externího hodnocení kvality a bezpečí, s uvedením údajů uvedených v odstavci 1, na svých internetových stránkách - § 100 odst. 3.
• Osoba oprávněná provádět externí hodnocení kvality a bezpečí je povinna zveřejnit hodnotící standardy a pravidla procesu hodnocení kvality a bezpečí na svých internetových stránkách - § 101 odst. 1.
• Ministerstvo zdravotnictví zatím nevydalo příslušnou vyhlášku, která by určovala pravidla externí kontroly kvality a bezpečí ambulancí, tedy ani ambulantních částí nemocnic. Také neexistuje žádný subjekt, který by od Ministerstva zdravotnictví k dnešnímu dni měl oprávnění kontrolovat kvalitu či bezpečí ambulancí, Ministerstvo zdravotnictví tedy nesestavilo žádný seznam takových osob. Rada SAS proto varuje ambulantní lékaře před subjekty, které jim nabízejí kontroly kvality a bezpečí. Je to v evidentním rozporu se zákonem o zdravotních službách. Výsledky takových kontrol jsou pak nepoužitelné , tedy k ničemu, znamenají jen zcela zbytečný výdej finančních prostředků – zdroj: zdravi.e15.cz ze dne 28.1.2013.

Sankce:

Kontroly u poskytovatelů zdravotních služeb

Kontroly, které probíhají ve zdravotnických zařízeních, vycházejí především z platných právních předpisů, které upravují zřízení, provozování a vlastní provoz zdravotnických zařízení, dále z právních předpisů, smluv aj., které upravují vztah zdravotnických zařízení a zdravotních pojišťoven a dále pak mohou zdravotnická zařízení navštívit kontrolní pracovníci z dalších organizací například ze správy sociálního pojištění, finančních úřadů apod.

Kontrolní orgány se vždy musí prokázat platným pověřením ke kontrole, do zdravotnické dokumentace smí nahlížet jen taxativně vyjmenované osoby, a to zdravotničtí pracovníci s odbornou způsobilostí (tedy ne každý kontrolor!), které jsou uvedeny vždy v příslušném právním předpisu, na podkladě kterého je konkrétní kontrola prováděna. V případě, že do zdravotnické dokumentace nechá provozovatel zdravotnického zařízení nahlížet jiné osoby, vystavuje se minimálně riziku vysokých pokut!

Kontroly, které vycházejí ze zákona č. 372/2011 Sb, ze dne 6. listopadu 2011, o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách):

• Ministerstvo zdravotnictví
• Příslušný správní orgán (např. KHS, FÚ apod.)
• Příslušný krajský úřad
• Státní ústav pro kontrolu léčiv
• Státní ústav pro jadernou bezpečnost
• Komory, v rozsahu stanoveném jiným právním předpisem

Pracovníci, kteří provádějí kontrolu, se zaměřují na kontrolu skutečností, které vyplývají z jejich kompetence. Např. kontrolní pracovníci z KHS kontrolují provoz zdravotnických zařízení (využití místností, desinfekce, sterilizace, úklid, praní prádla, likvidace odpadů aj.) a soulad provozu s aktuálními právními předpisy a provozním řádem. Pozor – neaktuální provozní řád není omluvou pro případné zjištěné nedostatky v hygienicko – epidemiologické oblasti, které vyplývají z nerespektování nebo neznalosti platných právních předpisů. (například od 1.10.2012 platná Vyhláška 306/2012 o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních nemocí a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče).

Pracovníci příslušného krajského úřadu mohou kontrolovat zda zdravotnické pracoviště splňuje požadavky na podkladě kterých jim bylo vydáno oprávnění pro provozování zdravotnického zařízení (dříve registrace), v případě, že při kontrole vznikne podezření na nesoulad nebo nedostatek v některé z oblastí, kde je potřeba vyjádření specialistů (odborníků), vyžádají si jejich vyjádření (např. nesoulad v hygienickém řádě, technickém a věcném vybavení, využítí místností zdravotnického zařízení aj.). V rámci kontroly personálního zabezpečení poskytování zdravotních služeb jsou pověření zaměstnanci krajských úřadů oprávněni nahlížet do pracovních smluv zaměstnanců. Dále uvedení kontrolní pracovníci mají pravomoc kontrolovat veškeré povinnosti zdravotnického zařízení spojené s předepisováním, uchováváním a další manipulací s opiáty a recepty na opiáty (jako např. skladování, evidenci, vedení dokumentace), zneškodňováním opiátů.

SÚKL kontroluje technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení v případě poskytování lékárenské péče, zacházení s léčivými přípravky a zdravotnickými prostředky při poskytování zdravotní péče a provádí kontrolu jakosti a bezpečnosti při poskytování zdravotních služeb v zařízeních transfuzní služby a v tkáňových zařízeních podle zvláštních předpisů

Zajištění pracovnělékařských služeb pro zaměstnance a osoby ucházející se o zaměstnání

Novela zákona o specifických zdravotních službách ukládá každému zaměstnavateli (tedy i lékaři, zaměsnávajícímu třeba 1 sestru) povinnost zajistit pracovnělékařské služby pro zaměstnance a osoby ucházející se o zaměstnání. Zaměstnavatel je zajišťuje za podmínek stanovených zákonem 373/2011 Sb. O specifických zdravotních službách a jinými právními předpisy. Zákon o specifických zdravotních službách se v tomto případě vztahuje i na všechny poskytovatele zdravotních služeb. Zákon ve svém dílu 2 v paragrafech 53 až 60 stanovuje povinnosti zaměstnavatele, zaměstnance i poskytovatele pracovnělékařských služeb a jejich vzájemné vztahy. Jejich plnění je kontrolováno orgány hygieny a bezpečnosti práce a nedostatky mohou být podle zákona příslušnými orgány sankcionovány.

Odpovědi na vaše dotazy:

Co a koho kontroluje SÚKL ze zákona č. 372/2011 Sb. „zákon o zdravotních službách“ ?:

• Státní ústav pro kontrolu léčiv kontroluje technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení v případě poskytování lékárenské péče, zacházení s léčivými přípravky a zdravotnickými prostředky při poskytování zdravotní péče* a provádí kontrolu jakosti a bezpečnosti při poskytování zdravotních služeb v zařízeních transfuzní služby a v tkáňových zařízeních podle jiných právních předpisů - § 108 odst. 3

* V praxi to znamená například kontrolu, zda poskytovatel zajišťuje pravidelné provádění údržby, kalibrace a validace přístrojů - například sonografu, elektrokardiografu, kardiotokografu, anesteziologického přístroje apod.

V této informaci najdete také odpovědi na dotazy týkající se povinností např. vylepování obrázků mytí rukou u umyvadla v ordinaci, vypracování postupů mytí rukou a vyvěšení na viditelném místě apod.

Poskytovatel zdravotních služeb je podle ustanovení § 47 odst. 3 písm. (b) zákona č. 372/2011 Sb., povinen v rámci zajištění kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb zavést interní systém hodnocení kvality a bezpečí.

To znamená, že každý poskytovatel sám bude sledovat a hodnotit, zda v jeho zdravotnickém zařízení jsou zdravotní služby poskytovány kvalitně a bezpečně, a podle výsledků tohoto hodnocení pak bude odstraňovat zjištěné závady a zavádět zlepšení.

Parametry, které bude takto sledovat a vyhodnocovat, si poskytovatel určí sám, musí však přitom respektovat minimální požadavky stanovené ministerstvem zdravotnictví (jsou uveřejněny ve Věstníku MZ č. 5/2012 s tím, že budou dle potřeby aktualizovány a rozšiřovány).

Pro poskytovatele zdravotní péče je prospěšné, když do interního systému kvality zahrne i další standardy, jejichž dodržování zvýší jeho právní bezpečí a kvalitu poskytované péče, jak bude uvedeno dále.

Jak se provádí interní hodnocení kvality a bezpečí?

Hodnocení kvality a bezpečí probíhá tak, že se konkrétní praxe, uplatňovaná poskytovatelem, porovnává s tzv. standardem, tedy s praxí, kterou lze považovat za správnou a akceptovatelnou.

Pro splnění zákonné povinnosti postačí, pokud poskytovatel daný parametr sleduje a porovnává výsledky tohoto sledování s daným standardem a výsledek porovnání písemně dokumentuje. Cílem pak je to, aby z výsledků sebehodnocení poskytovatel určil oblasti, v nichž si zdravotnické zařízení vede dobře a ty oblasti, které by bylo třeba zlepšit a které nesplňuje vůbec. Na základě těchto informací by měl být vypracován plán, který bude tyto problémy řešit.

Je důležité, aby naplánované aktivity skutečně řešily daný problém, aby byly v souladu s oprávněnými požadavky pacientů a kontrolních orgánů a aby poskytovatel měl zdroje k jejich realizaci.

Základní standardy, stanovené ministerstvem zdravotnictví pro ambulantní zařízení

Standardy stanovené ministerstvem je povinen sledovat a vyhodnocovat každý poskytovatel ambulantní péče. Jejich nesplnění není samo o sobě protiprávní. V případě poškození pacienta či jiných problémů při poskytování zdravotních služeb však může nesplnění minimálních standardů nepříznivě ovlivnit právní postavení poskytovatele.

Standard: Bezpečnost při používání přípravků s vyšší mírou rizikovosti (RBC 2)

Poskytovatel vypracuje individuálně pro každou ambulanci seznam používaných přípravků s vyšší mírou rizika poškození pacienta. K těmto léčivým přípravkům patří vždy injekční roztoky chloridu draselného (KCL) o koncentraci 7,45 % a vyšší, inzulíny, neředěné hepariny (pokud se používají). Zajistí bezpečné skladování těchto léčivých přípravků v souladu s doporučením výrobce léčiv.

Standard je splněn, jestliže poskytovatel

1. má stanovený seznam léčivých přípravků s vyšší mírou rizikovosti (dle charakteru ambulance),
2. má zajištěné bezpečné uložení léčivých přípravků s vyšší mírou rizikovosti v souladu s doporučením výrobce.

Standard: Zavedení optimálních postupů hygieny rukou při poskytování zdravotní péče (RBC 5)

Nejefektivnější cestou k celkovému snížení výskytu infekcí a snížení nákladů na jejich léčbu je dezinfekce rukou (ČSN EN 1500) před kontaktem s pacientem a bezprostředně po něm. Cílem standardu je zavést optimální postupy hygieny rukou při poskytování zdravotní péče a zajistit vybavenost pracovišť dezinfekčními přípravky k zajištění hygieny rukou.

Standard je splněn, jestliže poskytovatel

1. má zajištěné vstupní školení všech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků zdravotnického zařízení v oblasti hygieny rukou.
2. má zajištěnou vybavenost každého umyvadla hygienickými potřebami, dezinfekčními přípravky a schématem správného mytí rukou (schéma velikost A4, velikost A5 ke stažení) zejména na exponovaných místech např. vyšetřovnách, převazovnách atd.

Standard: Řešení neodkladných stavů

Cílem standardu je zajistit funkčnost pomůcek pro řešení neodkladných stavů a proškolení všech pracovníků v poskytování první pomoci a řešení neodkladných stavů, stanovit frekvenci kontrol funkčnosti pomůcek pro řešení neodkladných stavů, expirace léčivých přípravků, včetně dokumentace provedených kontrol tohoto vybavení; dále na viditelném místě uvést čísla linek tísňového volání (155, 112, 150, 158).

Standard je splněn, jestliže poskytovatel

1. má zajištěné pravidelné kontroly funkčnosti pomůcek pro řešení neodkladných stavů včetně expirací léčivých přípravků se zápisy o provedených kontrolách.
2. má zpracovaný periodický plán proškolení všech pracovníků v poskytování první pomoci a v řešení neodkladných stavů minimálně na základní úrovni.
3. má zajištěné toto proškolení minimálně jednou ročně.
4. má zajištěno, že proškolení je v souladu s aktuálními doporučeními.
5. má zaveden systém přivolání odborné pomoci a viditelně označené linky pro tísňová volání (155, 112, 150, 158).

Kromě těchto ministerstvem určených základních standardů je pro právní bezpečí poskytovatele velmi užitečné dbát na ustanovení následujících právních předpisů a vybraná ustanovení mít zpracována ve vlastní dokumentaci:

• Zákon č. 372/2012 Sb., o zdravotních službách
• Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů
• Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a příslušná vyhláška
• Vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci
• Vyhláška č. 306/2012 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění
• Zákoník práce
• Pravidla pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci a požární ochranu
• Finanční a daňové předpisy

Velmi důležité je správné a výhodné pojištění proti všem rizikům, která mohou při poskytování zdravotních služeb nastat.